Projekt Gymnázia Ústí nad Orlicí  Kras a pseudokras ve výuce přírodovědných předmětů středních škol Pardubického kraje 

NovinkyArchivKe staženíFotogalerie  

Kras a pseudokras / Příspěvky / Povrch krasu / Jasoň červenooký - jeden ze symbolů krasové a pseudokrasové krajiny

Jasoň červenooký - jeden ze symbolů krasové a pseudokrasové krajiny

Není mnoho živočichů, které bychom mohli označit za vázané typicky na krasovou či pseudokrasovou krajinu. Snad bychom za takové mohli považovat některé druhy netopýrů, kteří alespoň část svého života prožijí v podzemních dutinách (jeskyních), jež využívají jako úkryty v době zimního spánku. Není pro ně podstatné, jestli se jedná o krasové či pseudokrasové jeskyně, rádi vyhledávají i umělé podzemní prostory, třeba opuštěné štoly po těžbě rud. Rozhodující pro ně tedy jsou mikroklimatické podmínky uvnitř dutiny (teplota, vlhkost a jejich případné výkyvy), nikoliv druh horniny, ve které je dutina vytvořena.

Z nápadných bezobratlých bychom mohli za živočicha částečně vázaného na kras a pseudokras označit motýla jasoně červenookého. Alespoň na území Čech a Moravy byl svým výskytem vázán především na krasové a pseudokrasové oblasti, přičemž pro něj opět nebylo důležité vlastní geologické složení území, ale určitý charakter krajiny a výskyt živných rostlin, na kterých se vyvíjejí jeho housenky, konkrétně různých druhy rozchodníků.

Jasoň červenooký (Parnassius apollo) je motýl s eurosibiřským rozšířením, vyskytující se ostrůvkovitě od Španělska přes zbytek Evropy (včetně jižní Skandinávie) dále k východu až na jižní Sibiř a do Mongolska.

Na příkladu jasoně červenookého si můžeme názorně demonstrovat vývoj přírody střední Evropy od konce poslední doby ledové, stejně jako to, že vliv člověka na přírodu nemusí být (a v minulosti mnohdy nebyl) jen negativní. Jasoň patří mezi motýly otevřené krajiny. V závěru poslední doby ledové, kdy byla větší část Evropy bez lesů, se zřejmě vyskytoval na daleko větším území než dnes. Jak lesů přibývalo a bezlesí se naopak zmenšovalo, rozpadl se původně souvislý areál (oblast rozšíření) jasoně na menší části, které se dále vyvíjely izolovaně. Většinou se jednalo o horské či skalnaté oblasti, kde se zachovaly ostrůvky bezlesí. Na těchto místech se jednotlivé populace jasoně vyvíjely izolovaně a takto vznikly samostatné poddruhy. Tradiční pastva dobytka udržovala a rozšiřovala bezlesí, čímž napomáhala vytvářet pro jasoně vhodné prostředí.

V 19. a 20. století však došlo v souvislosti s industrializací a postupnou intenzifikací zemědělství k opuštění tradičních extenzivních způsobů hospodaření. Díky tomu jasoni vymizeli v podstatě v celé Evropě. Jejich ústup byl velmi rychlý a nápadný a dlouho se pořádně nevědělo, proč k němu dochází. Dnes už je zcela zřejmé, že jasoň ustoupil ze stejných příčin, jako ostatní motýli xerotermních raně sukcesních stanovišť (tedy míst s teplo a suchomilnou vegetací nízkého vzrůstu). Důvodem bylo především zarůstání lokalit po omezení pastvy či jejich záměrné zalesňování. Jako velký motýl navíc jasoň červenooký vyžaduje poměrně rozsáhlé plochy vhodných biotopů. V malých populacích byly prokázány negativní vlivy příbuzenského křížení, které vedly k ještě rychlejšímu vyhynutí jasoně než v případě jiných motýlů.

V současnosti je jasoň červenooký ustupujícím druhem, chráněným nejen národní legislativou řady evropských států, ale také podle směrnice Evropské unie o stanovištích a mezinárodními konvencemi (Bernská konvence, Washingtonská konvence neboli CITES). V Karpatech (na Slovensku, v Polsku a na Moravě) je vázaný na skalní sutě a vápencová bradla (skály), kde mají vhodné podmínky pro růst také rozchodníky, hostitelské rostliny housenek tohoto motýla. Podmínkou pro výskyt jasoně jsou též květnaté louky, kde nacházejí potravu dospělí motýli. Na Slovensku i v Polsku je jasoň kriticky ohrožený, stejně jako v Rakousku, přímo ohrožený vyhynutím je také v Německu (v Alpách ovšem žijí i další druhy jasoňů).

Většina českých lokalit jasoně zanikla ve 2. polovině 19. století, poslední údaje pocházejí z 20. let století dvacátého (Podkrkonoší). Na Moravě nejdéle přežívaly populace na Znojemsku (poslední nález z roku 1925, dokladové exempláře jsou uloženy ve sbírkách Moravského zemského muzea v Brně). Zdejší poddruh jasoně Parnassius apollo marcomanus, který se vyskytoval na skalních stepích Podyjí u Vranova nad Dyjí a Bítova, byl posledním představitelem jasoně v českých zemích. O něco málo déle snad tento endemický poddruh přežíval na rakouské straně Dyje.

Nejznámější byl však výskyt jasoně v okolí severomoravského Štramberka, kde byl soustředěn na vápencový vrch Kotouč. Zde byl v roce 1912 popsán endemický poddruh jasoně Parnassius apollo strambergensis. Také tady však motýl vyhynul ve 20. letech 20. století, především z důvodu jeho nadměrného sběru sběrateli. Existují doklady o tom, že na trhu v nedalekém Příboře se jasoni prodávali po třech krejcarech a že jich sem lidé ze Štramberka nosili celé nůše. Kraj v Podbeskydí byl chudý a lidé hledali jakoukoliv možnost si přivydělat.

Protože živné rostliny se na Kotouči vyskytovaly i nadále, proběhla zde v roce 1986 úspěšná reintrodukce jasoně (návrat na lokalitě vyhynulého živočicha do přírody). Motýli, kteří dnes na Kotouči létají, však již nepatří k vyhynulému místnímu endemickému poddruhu, nýbrž byli na Kotouč přivezeni ze slovenských Karpat. Původně sem měli být přivezeni z Vršatce v Bílých Karpatech (lokalita nejbližší Štramberku), tam však zemědělci v 80. letech provedli hnojení luk v okolí vápencových bradel dusíkatými hnojivy za pomoci vrtulníku, aby zvýšili produkci lučních porostů. Tento zásah zdecimoval místní populaci jasoňů, proto museli být pro Štramberk nachytáni jasoni ve Strážovských vrších (lokalita Velký Manín). O návrat jasoně červenookého do Štramberka se zasloužil především dlouholetý dobrovolný ochránce přírody Jan Lukášek (1923–2011).

Je zajímavé, že jasoň vymizel také na řadě lokalit např. na Slovensku, kde nebyl tolik ohrožován sběrem. Některými biology byl jasoň považován za přirozeně ustupující glaciální relikt (pozůstatek doby ledové). Byla pro něj zřizována chráněná území, kde byl vyloučený pohyb osob a především pastva. Ukázalo se však, že mnohem větším nebezpečím pro jasoně je stagnace tradičního extenzivního zemědělství v horských oblastech a zákaz pastvy ovcí, koz a hovězího dobytka v chráněných územích. Vlivem zarůstání stromy a křovinami se totiž mnoho lokalit změnilo v les.

K vymírání jednotlivých populací jasoně přispívá též jejich vzájemná izolovanost, což v malých populacích vede k příbuzenskému křížení a jejich degeneraci a nakonec vyhynutí. V Pieninách na slovensko-polském pomezí se tomu snaží zabránit odchovem jasoně v polopřirozených podmínkách a posilováním místních mikropopulací. Zároveň došlo k vyčištění míst, kde jasoň ještě přežíval volně v přírodě, od náletových dřevin.

Jasoň červenooký je zajímavý a krásný motýl, který je zároveň jakousi „živou kronikou“ vývoje středoevropské přírody po poslední době ledové. Doufejme (a taky se o to přičiňme), že se s ním budou setkávat i naše děti, a to nejen jako s raritou v muzejních sbírkách.

Poznámka:

Podobný, ale méně nápadný jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) se u nás dosud vzácně vyskytuje ve světlých listnatých lesích. Živnými rostlinami housenek jsou dymnivky. V minulosti žil na různých místech od nížin do hor. K životu však potřebuje dostatek rozvolněných ploch či pasek, které se dnes na vhodných lokalitách většinou nevyskytují. Proto motýl v Čechách zcela vyhynul (naposledy se vyskytoval u Velkého Oseku) a na Moravě přežívá jen na několika posledních lokalitách, např. na Znojemsku, v Bílých Karpatech či v jižní a střední části Moravského krasu. Pro jeho záchranu by bylo třeba místně obnovit některé způsoby využívání lesů praktikované v minulosti.

Literatura a další zdroje:

Čaputa, A.: Jasoň červenooký. In: Škapec, L. a kol. (1992): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR. Bratislava.

Lukášek, J., Moravec, J. (2002): Jasoň červenooký na Štramberku. Krása našeho domova, roč. II. (44), str. 2–5.

Reiter, A., editor a kol. (2008): Přírodovědné zajímavosti Znojemska. Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Žlkovanová, K. (2008): Záchrana jasoňa červenookého v Pieninách. Živa, č. 1/2008, str. 28–30.

http://www.lepidoptera.cz/…innaeus-1758

Hynek Skořepa

5.8.2013, 11:19, 3 obrázky


obrázek 228

Jasoň červenooký v pohoří Rodopy v jižním Bulharsku

obrázek 227

Jasoň červenooký v pohoří Rodopy v jižním Bulharsku

obrázek 226

Jasoň dymnivkový v Josefovském údolí v Moravském krasu