Projekt Gymnázia Ústí nad Orlicí  Kras a pseudokras ve výuce přírodovědných předmětů středních škol Pardubického kraje 

NovinkyArchivKe staženíFotogalerie  

Kras a pseudokras / Příspěvky / Krasové podzemí / Krasové jevy Králického Sněžníku s důrazem na jeskyně

Krasové jevy Králického Sněžníku s důrazem na jeskyně

Králický Sněžník se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (1 424 m n. m.) je třetím nejvyšším pohořím v České vysočině. Leží na pomezí Polska a České republiky (dnešní státní hranice sleduje historickou zemskou hranici Slezska), zároveň zde (sledujíc zhruba pramenný úsek toku Moravy) prochází historická zemská hranice mezi Čechami a Moravou. V letech 1889 až 1973 stála na vrcholu Králického Sněžníku kamenná rozhledna (její poškozená stavba byla odstřelena polskou armádou).

Zdaleka viditelný Sněžník, v minulosti nazývaný též Sněžkou Králickou, byl nápadný tím, že v okolí vrcholu leží sníh až 8 měsíců v roce (obvykle do června).

Vrcholová část pohoří zasahuje nad horní hranici lesa, což významně ovlivňuje rozmanitost přírody Králického Sněžníku. Pohoří se vyznačuje poměrně příkrými svahy. Po hřbetech pohoří (zhruba podél státní hranice) a napříč Červenopotoční kotlinou probíhá hlavní evropské rozvodí. Naše část pohoří je odvodňována jednak řekou Moravou a jejími přítoky (úmoří Černého moře) a jednak Tichou Orlicí a jejími přítoky (úmoří Severního moře), polská část je odvodňována přítoky Klodské Nysy (úmoří Baltského moře).

Z geomorfologického hlediska je Králický Sněžník hrástí (soustavou vyzdvižených ker omezenou zlomy). Jde tedy o typické kerné pohoří, budované tzv. orlicko-sněžnickým krystalinikem (krystalinikum je souborné označení pro přeměněné horniny, kombinované případně s hlubinnými vyvřelinami). Nejvíce rozšířená je zde tzv. sněžnická rula.

V chladných obdobích pleistocénu dosahoval Králický Sněžník dnešních nadmořských výšek a ležel v předpolí severských pevninských ledovců. Velký význam v těchto obdobích měly anemo-orografické systémy, které i při omezené ploše pohoří vedly ke značné akumulaci sněhu na závětrné východní a jihovýchodní straně pohoří. V samotném pohoří byl vyvinutý permafrost (dlouhodobě zmrzlá půda) a v oblasti Prudkého potoka pravděpodobně vznikl karový ledovec (jeho vliv na modelaci reliéfu však byl omezený). Významný byl vliv procesů mrazového zvětrávání, což se projevilo zejména vznikem rozsáhlých sutí a blokovo-bahenních proudů.

Pozůstatkem ledových dob jsou také mrazem tříděné kopečkové půdy. Asi 500 metrů jihozápadně od vrcholu Králického Sněžníku se nacházejí tzv. Vlaštovčí kameny, soustava rulových skalních srubů s kamenným mořem na úpatí.

Pro geomorfology zajímavé poznatky přinesly změny reliéfu v souvislosti s velkou povodní v červenci roku 1997. Především v návětrné části pohoří (např. v tzv. Pětipotočí nad chatou Vilemínka) došlo vlivem povodňových vod k vyklizení mocných pleistocenních sutí z den údolí až na skalní podloží. Samotné koryto řeky Moravy nad Velkou Moravou bylo hrubým transportovaným materiálem prohloubeno do skalního podloží o cca 0,3 m. V údolí řeky Moravy vznikly na svazích sesuvy a blokovo-bahenní proudy. Níže ve Velké a Dolní Moravě bylo v nivě uloženo velké množství sutí. Povrch nivy nad obcí Červený potok se zvýšil o cca 0,7 m.

Na našem území vybíhají z Králického Sněžníku dva hřbety (západní pohraniční a východní hřbet Sušiny, označovaný též jako „moravský“, protože již celý leží na historickém území Moravy).

V údolí Moravy jsou vyvinuty krasové jevy, zejména formy třetihorního (pravděpodobně tropického) krasu v Mramorovém lomu ve Velké Moravě. Krasové jevy se nacházejí v krystalických vápencích (mramorech). Vápence tvoří dva souběžné, tektonicky rozčleněné pruhy na svahu nad levým břehem Moravy. Hlavním vápencovým tělesem je tzv. „spodní pruh“ o šířce 150 až 200 metrů a délce cca 4 km. Tento pruh pravděpodobně prostupuje pod celým masivem Králického Sněžníku až na polskou stranu, kde vystupuje v údolí Klešnice (Medvědí jeskyně – viz samostatný text). Drobnější „horní pruh“ je široký cca 80 metrů a dlouhý asi 600 metrů. Na povrchu jsou obě tělesa většinou překryta mocnou vrstvou svahových zvětralin a sutí (v místech krytých sutí se dokonce projevují rozsáhlé závrtové sníženiny).

Na okraji spodního pruhu krystalických vápenců se nachází jeskyně Tvarožné díry (též trpasličí díry či Quarglöcher), což je systém více méně horizontálních chodeb a kanálů, zčásti protékaný podzemním tokem. Jde o povodňové ponory Moravy a naopak o vývěry podzemního toku. Ponory a vývěry se nacházejí také přímo v korytě Moravy v blízkosti jeskyně.

Původní vchody do Tvarožných děr jsou dnes zaslepeny a do jeskyně se vchází uměle proraženou vstupní štolou (klíč je uložen na Správě CHKO Jeseníky, pod kterou spadá NPR Králický Sněžník). Jeskyně prodělala zajímavý vývoj, který je patrný na různých úsecích chodeb. V zadní části jsou zachovány původní rourovité tvary odpovídající freatickému typu jeskyně (taková jeskyně se vyvíjela pod úrovní hladiny vody). Blíže ke vchodu byly chodby přemodelovány směrem k typu vadózní jeskyně (jeskyně s proudícím vodním tokem mající v ní volnou hladinu). V příčné chodbě se zachovaly zajímavé tvary (korozní výklenky a ploché stropy), které dokládají jezerní etapu vývoje jeskyně. Na současném charakteru jeskyně se podílely i mladé tektonické pohyby.

Sintrová výzdoba v jeskyni není příliš vyvinuta. Nejvýznamnější je výskyt nickamínku (především ve vstupní chodbě). Jeskyně byla z velké části zanesena sedimenty (štěrky, písky). Ty byly odklizeny při umělém snižování vodní hladiny v souvislosti se speleologickým průzkumem. V suchých částech jeskyně jsou původní vrstvy výplní o mocnosti více než 2 metry zachovány. V Tvarožných děrách je známo necelých 200 metrů chodeb, z toho 60 metrů tvoří podzemní vodní tok.

Nesmírně zajímavá zjištění přinesl výzkum podzemních vod v jeskyni a jejím okolí. Podzemní tok v jeskyni je napájen ze tří zdrojů (zdejší pramen, vody z řeky Moravy a nakonec hluboké podzemní vody pronikající sem z polské strany Králického Sněžníku pod hlavním evropským rozvodím). Spojitost s vodami na polské straně Králického Sněžníku byla prokázána na základě dlouhodobých měření odtoků z povodí, barvicích pokusů a také výskytem zvláštního korýše – blešivce Niphargus schneebergensis).

O jeskyně Tvarožné díry projevovali zájem již v 17. století hledači zlata a drahých kamenů z Vlach (dnešní Itálie). V 80. letech 20. stol. byl proveden v rámci polsko-české spolupráce rozsáhlý výzkum v celém masivu Králického (Kladského) Sněžníku. Právě při něm byl prokázán přeliv krasových vod ze severní na jižní stranu Sněžníku (pod hlavním evropským rozvodím). Barvicí látka vpravená do vody na polské straně Sněžníku byla po nějaké době zjištěna v Mléčném prameni na české (respektive moravské) straně. Od roku 1985 byly Tvarožné díry intenzivně zkoumány členy České speleologické společnosti, kteří také vybudovali odvodňovací štolu, sloužící dnes též ke vstupu do jeskyně.

Na závěr povídání o Tvarožných děrách bude zajímavé uvést pověst o této jeskyni, jak ji zpracovala Helena Lysická (zkráceno a upraveno):

Jednoho večera sestupoval stezce kolem Moravy myslivec. Několikrát se zastavil a naslouchal. Přestože byl všude klid, pořád měl pocit, že není v lese sám. Vtom se za stromy vynořil neznámý muž v dlouhém plášti a kráčel přímo k němu. Myslivec ho zastavil, vždyť nikdo cizí se neměl, zvlášť v tuto pozdní hodinu, potloukal srdcem panského revíru. Neznámý myslivci vyložil, že pochází z Vlach, až z Itálie, a že již dlouho bloudí kolem a hledá Vlaštovčí kameny. Někde pod nimi jsou prý jeskyně, kam se potřebuje dostat. Cizinec požádal myslivce, ať mu je ukáže, že nebude litovat.

Myslivec se pousmál a řekl: „Špatně hledáš, cizinče. Ty díry, kterým lidé říkají Tvarožné díry, podle bílého nickamínku na stěnách, jsou až hluboko v údolí Moravy, pěkný kus cesty pod Vlaštovčími kameny. Pojď, zavedu tě tam, když jsi vážil dalekou cestu.“ Když došli k jeskyním, vytáhl cizinec z pod pláště černou hůlku a udeřil s ní prudce do skalní stěny. Skála se před nimi tiše rozestoupila, cizinec zažehl louč a oni vešli do neznámé chodby, ve které myslivec před tím nikdy nebyl. Znenadání se v jeskyni rozsvětlilo a před nimi ležely poklady z celého světa. Zlato, perly, drahé kameny, sudy plné peněz. Uprostřed všeho stála stará lampa a vydávala podivné světlo. Jakmile ji cizinec spatřil, rychle se k ní vrhl.

"Konečně mám, po čem jsem už tak dlouho toužil. Ty si, myslivče, vezmi co chceš. Jenom si pospěš, musíme se rychle vrátit!“

Myslivec byl ohromen. Na Kralickém Sněžníku znal každý kámen. Mnohokrát přešel kolem, ale nikdy ho nenapadlo, že by zde pod zemí leželo takové bohatství. Honem si nabral plné kapsy zlatých dukátů a něco drahých kamenů. Neznámý muž zatím vzal lampu a šel k východu. V jeskyni rychle ubývalo světla, všechno se nořilo do tmy. Když oba vyšli ven, cizinec znenadání přehodil přes myslivce svůj plášť. Vtom se zvedl silný vítr, neznámá síla je vynesla do povětří a myslivec ztratil vědomí.

Probudil se v nádherné komnatě. Záclony kolem postele byly poodhrnuty a odkudsi zaznívala líbezná hudba. Na stole zahlédl známou starou lampu. To už k němu promlouval jeho hostitel:

"Vítej u nás v Padově! Jsem ti zavázán mnoha díky, protože jsi mne dovedl k cíli mé cesty. Jsem bohatý kupec a ve volných chvílích se zabývám také magií. Za to, že jsi mi pomohl, chci se ti odměnit. Zůstaň v našem městě a brzy budeš stejně zámožný a vážený jako já.“

Myslivec těžko shledával slova. V hlavě mu vířilo mnoho otázek. Zmohl se však jenom na jednu: „Pane, co jsi pohledával tak daleko od domova?“ “Ve starých knihách jsem se dočetl o pokladech, které ukrývají hory tam u vás na severu“, odpověděl mu Vlach. „Protože štěstí v obchodě bývá nejisté, rozhodl jsem se získat bohatství, ke kterému mi dopomůže tahle lampa.“

Sloužící začali na stůl snášet drahá jídla a Vlach pokračoval: "Doufám, že se ti tady bude líbit. Jsi nyní bohatý muž. To, co sis vzal z pokladu, je hotové jmění.“

Myslivec pozorně naslouchal, ale nedovedl si představit, že by už nikdy nemohl jít stezkou podél potoka na Sněžník, že by neochutnal domácího chleba a nenapil se čerstvého kozího mléka.

„Pane, můžeš mne mít za nevděčníka, ale narodil jsem se v jiném kraji a zvykl si na jiný, prostší život. Nevím, co bych si zde počal bez našich hor a lesů. Doma mám mladou ženu, která čeká dítě. Chceš-li tedy udělat pro mne něco dobrého, vrať mne tam, kde jsme se potkali.“

Bohatý kupec byl překvapen. Nikdy ho nenapadlo, že si lidé mohou vážit něčeho víc než bohatství. Pohlédl s údivem na svého hosta, ale pak uchopil zlatý džbán a nalil plný červeného vína.

"Vypij ho na mé zdraví! Pomohu ti tedy zpátky do hor, když se ti po nich tak stýská. Možná že tam budeš šťastnější, než já zde uprostřed bohatství. Každý z nás musí jít svou cestou.“

Myslivec uchopil pohár oběma rukama a naráz ho vypil. Všechno se s ním zatočilo, víc o sobě nevěděl. Když se probral, roztřásla ho zima. Ležel nedaleko potoka opřený o kámen. Na východě už svítalo a dole v údolích ležela ještě mlha. Rychle vstal. Byl nedaleko Vlaštovčích kamenů a domů to měl kus cesty. Přehodil si pušku přes rameno, zvedl se země kabelu a najednou si uvědomil její tíhu. Když ji otevřel, našel v ní samé kamení. Vyházel je na hromadu a vydal se k domovu. Na prahu myslivny jej čekala žena zamotaná do teplého šátku. Uplakané oči se jí vyjasnily, když ho viděla přicházet.

„Celou noc jsem se za tebe modlila, aby ses mi vrátil živ a zdráv. Měla jsem strašný strach, že už tě nikdy neuvidím.“ Objal ji a políbil. "Měl jsem podivný sen“, řekl. „Snad to byla jenom zkouška, věřit tomu nemusíš. Představ si, že se přede mnou otevřela hora a já tam nabíral oběma rukama zlato a drahé kameny. Když jsem se ráno probudil v lese nedaleko potoka, měl jsem v torně jenom obyčejné kamení. Podívej se, tuhle jsem ti přinesl jeden oblázek pro štěstí. Ostatní jsem zahodil.“

Sáhl do kapsy a položil na stůl dukát z ryzího zlata. Vyskočil, znovu jej vzal do ruky a vykřikl: „Tak to nebyl sen! Honem, musíme zpátky na Sněžník!!

Žena odstavila s kamen hrnec polévky, rozhrábla oheň a vyšla za ním. Stoupala pomalu po kamenité cestě a modlila se. Myslivec už byl dávno nahoře, když ho došla. Běhal kolem potoka pod Vlaštovčími kameny jako pominutý a hledal zlato. Na místě, kde se ráno probudil, nenašel ale nic. Pak spěchali dolů do údolí Moravy k Tvarožným dírám. Myslivec zažehl suchou větev, aby posvítil dovnitř. Taky nic. Jen stěny se bělaly jako z tvarohu, jak byly pokryté sintrem, nickamínkem. Na zemi místo pokladů ležela naplavená hlína a suť. Klepal do stěny, ale skála se nepohnula. „Pojďme už pryč, bojím se tady“, prosila žena a utíkala z jeskyně. Myslivec se vzpamatoval, zahodil větev a vyšel ven. Našel svou ženu sedět na balvanu nedaleko nad ještě nevelkou říčkou Moravou.

"Ty si myslíš, že se mi to všechno jenom zdálo!, řekl jí. „Ale věř mi, na vlastní oči jsem viděl ohromné poklady i čarovnou lampu.

"Já ti věřím,“ těšila ho žena. "Proč bych neměla věřit, když jsi donesl domů zlatý dukát. Jsou různé věci na světě, ke kterým se těžko najde klíč. Hora ti ukázala svá tajemství a buď šťastný, že si nevzala tvůj život. Co bych si tu bez tebe počala?“ Pomalu se vraceli domů, sestupovali ruku v ruce do údolí a těšili se z nového dne. Zlatý dukát uložili do truhly na památku. Ještě děti jejich dětí si vyprávěly o pokladech v Tvarožných dírách, jak to slyšely vyprávět od svého děda. Pak se dukát někam ztratil, vnoučata dorostla a rozprchla se do světa. A v podzemí Králického Sněžníku jsou prý dosud ukryty ohromné poklady. Jednou do roka, v pašijovém týdnu, se ozývá v Tvarožných dírách cinkot přesýpaných peněz. Nebo jsou to jen oblázky, kterými prudké jarní vody tlučou o sebe? Kdo ví?

Nyní zpět k dalším krasovým jevům v masivu Králického Sněžníku. V horním pruhu krystalických vápenců se nachází Patzeltova jeskyně. Je tvořena příkře ukloněnou, asi 30 metrů dlouhou chodbou s menším jezerem na dně (celková délka jeskyně i s odbočkami je asi 70 metrů). Jeskyně se nachází v závěru uměle vyhloubené úžlabiny, která je pozůstatkem po těžbě mramoru v minulosti. Jeskyně leží na přímém kontaktu krystalických vápenců (mramorů) s nadložním sněžnickou rulou (ta tvoří strop jeskyně). Na rozdíl od Tvarožných děr není opatřena uzávěrou a je volně přístupná. Ti, kdo ji však neznají, ji jen obtížně najdou, byť se nachází nedaleko pod zpevněnou lesní svážnicí. V mapách je jeskyně většinou vyznačena chybně.

Jeskyně byla objevena roku 1864, kdy do ní pronikl adjunkt (myslivecký příručí) Řehoř Patzelt (pravděpodobně ze dna závrtu, ze kterého byl později těžen kvalitní mramor). V meziválečném období byla jeskyně částečně zpřístupněna schodištěm vedoucím od vchodu k jezeru (zbytky schodiště jsou dochovány dodnes). Při hladině jezírka, napájeného částečně srážkovou a částečně z ponorů drobných okolních vodních toků, lze vidět velmi zajímavou korozní modelaci vápenců (škrapové komínky, členité žlábky atd.).

Na Králickém Sněžníku se zajímavým způsobem potkávají jevy krasové s jevy, které bychom mohli označit za pseudokrasové. Již byla řeč o krasových depresích (závrtech) pod suťovými pokryvy. Sutě vzniklé především v důsledku mrazového zvětrávání na konci doby ledové pokrývají v masivu Králického Sněžníku značné plochy. Rozkládají se především na západních svazích hřbetu Sušiny a na vrcholu i svazích Klepáče. V dutinách mezi balvany v sutích se udržuje zvláštní mikroklima, blížící se jeskynnímu klimatu se stálou teplotou. To má velký biologický význam, především pro řadu bezobratlých živočichů. V sutích masivu Králického Sněžníků díky tomu nacházíme pozoruhodné bezobratlé živočichy. Výskyt některých z nich má reliktní charakter, jsou např. pozůstatky ledových dob. Takto byl v sutích vrcholové oblasti Sněžníku objeven vzácný chladnomilný sekáč klepítník členěný (Ischyropsalis hellwigii).

Hora Klepáč (též Klepý, něm. Klapperstein, polsky Trójmorski Wierch) dosahuje výšky 1 144 metrů. Je tvořen sněžnickou rulou, která se zde rozpadá na kamenné desky vydávající klapavý zvuk (odtud název). Na jižním svahu pod vrcholem se nachází rozvodní uzel (nejvýznamnější bod hlavního evropského rozvodí), odkud vody odtékají do tří moří. Na východě přes bezejmenný přítok Moravy směřují k Černému moři, na západě pramení Kladská Nysa, jejíž vody tečou k Blatskému moři. Na jižním svahu pramení Lipkovský potok, jehož vody směřují k Tiché Orlici a dále k Severnímu moři.

Na vrcholu Klepáče se nachází jednoduchá dřevěná rozhledna.

Literatura a další prameny:

Demek, J. (ed.) a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha 1987 (1. vydání).

Demek, J.: Dynamická geomorfologie Králického Sněžníku (dostupné na www.sneznik.cz)

Gába, Z. a kol. (1991): Jeseníky. Turistický průvodce ČSFR, sv. 39. Praha.

Hromas, J. (editor) a kol. (2009): Jeskyně. Svazek XIV. Edice Chráněná území ČR. Brno – Praha.

Lisická, H. (1976): Poklady v Tvarožných dírách (pověst). In: Řeka Morava, Praha. (dostupné též na www.sneznik.cz)

Vítek, J. a kol. (2008): Králický Sněžník (nejvyšší pohoří Pardubického kraje). Pardubice.

www.sneznik.cz

Hynek Skořepa

23.8.2013, 12:07, 15 obrázků


obrázek 261

Malý Sněžník a Králický Sněžník z Klepáče

obrázek 260

Údolí Moravy pod Králickým Sněžníkem - na protějším svahu je dobře patrná svážnice, necitlivě trasovaná v národní přírodní rezervaci

obrázek 259

Jatrovka mřížkovec kuželovitý (Conocephalum conicum) u Tvarožných děr

obrázek 258

Tvarožné díry

obrázek 257

Tvarožné díry

obrázek 256

Tvarožné díry

obrázek 255

Kašovitý sintr zvaný nickamínek, který dal Tvarožným děrám jméno

obrázek 254

Vývěr v Tvarožných děrách

obrázek 253

Nepřístupná drobná jeskyně Propástka poblíž Tvarožných děr

obrázek 252

Patzeltova jeskyně (tabulka s označením dnes již u vchodu není)

obrázek 251

Korozní tvary v mramorech Patzeltovy jeskyně

obrázek 250

Krasový Mléčný pramen s vydatností 100 l.s-1

obrázek 249

Mramorový lom s krasovými kapsami vyplněnými fosilní červenou půdou

obrázek 248

Kamenné moře na Klepáči

obrázek 247

Rulové plotny na Klepáči