Projekt Gymnázia Ústí nad Orlicí  Kras a pseudokras ve výuce přírodovědných předmětů středních škol Pardubického kraje 

NovinkyArchivKe staženíFotogalerie  

Kras a pseudokras / Příspěvky / Povrch krasu / Kras a krasové jevy Bulharska

Kras a krasové jevy Bulharska

V Bulharsku zaujímá kras téměř čtvrtinu rozlohy země (22,7 %), ze značné části se však jedná o tzv. přikrytý kras (pod mladšími sedimenty, nejčastěji sprašemi), a tedy na první pohled na povrchu nezřetelný.

Z hlediska karsologického členění se Bulharsko dělí na čtyři hlavní oblasti:

Oblast Dunajské roviny

Je tvořena druhohorními sedimenty (zejména křídovými), na východě a západě přikrytými třetihorními (sarmatskými) vápenci.

Zajímavou oblastí k návštěvě je např. přírodní park Rusenski Lom poblíž Ruse. Nachází se v místech, kde řeka Lom (přítok Dunaje) a její zdrojnice vyhloubily kaňonovitá údolí. Ve vápencích se zde nachází množství jeskyní a dalších krasových útvarů. Pro veřejnost je přístupná jeskyně Orlova čuka (čuka = vrchol, z albánštiny). Oblast byla obývána člověkem již od starší doby kamenné. Významné památky se zde dochovaly z období antiky (trácká sídliště i svatyně). V 1. stol. našeho letopočtu se zdejší kraj se stal součástí Římské říše (z té doby zde zůstaly zbytky tří pevností, které chránily severní hranice impéria).

K návštěvě lze doporučit archeologickou rezervaci Červen poblíž stejnojmenné obce, kde lze vidět památky z různých historických období. Další archeologickou rezervací jsou skalní chrámy u vesnice Ivanovo. Součástí komplexu je také klášter Svatého Archanděla Michaela, který byl ve středověku kulturním a církevním centrem široké oblasti.

Jako přírodní park je chráněna také Šumenská plošina (Šumensko Plato) západně od Šumenu (dříve též Kolarovgrad). Jde o významné území z hlediska ochrany přírodního i kulturního dědictví. Jedná se o krasovou plošinu, z větší části pokrytou starými lesními porosty. V okrajovém svahu plošiny nad městem Šumen se nachází jeskyně Zangana, v munulosti veřejnosti přístupná. Po ukončení fungování průvodcové služby nebyla jeskyně dostatečně zabezpečená a docházelo k jejímu poškozování, dnes je proto hlavní vchod zazděný a druhý vchod je opatřený uzamykatelnou uzávěrou. Jeskyně má dvě patra, z nichž spodní je protékané podzemním vodním tokem. V blízkosti jeskyně je voda jímána jako pitná. Snaha o opětovné zpřístupnění jeskyně zatím nebyla úspěšná (chybí finanční prostředky na dobudování turistické trasy v jeskyni, výstavbu provozní budovy atd).

Staroplaninská oblast

Zahrnuje pohoří Stara planina (v češtině ve významu „Staré hory“), někdy označované též starým tureckým názvem Balkán. Území se vyznačuje složitou vrásno-zlomovou tektonickou stavbou a značnou výškovou členitostí. Kras se zde vyskytuje ostrůvkovitě v druhohorních vápencích.

Na západě u Belogradčiku se nachází veřejnosti přístupná jeskyně Magura s prehistorickými kresbami z 8. až 9. stol. př. n. l. V blízkosti leží známé slepencové Belogradčické skály. Skalní hrad v Belogradčiku je dokonce zapsán na seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Mohutné průlomové údolí řeky Iskar přes Starou planinu představuje monumentální kaňon, kterým prochází železniční trať ze Sofie na Červen Brjag (západní část kaňonu leží v přírodním parku Vračanský Balkán). V krasu Vračanské planiny lze vidět množství krasových jevů (škrapová pole, závrty, patrovitě situované vývěry, ponory, množství jeskyní a propastí).

Rozsáhlou krasovou plošinou je Devetašská plošina (Devetaško Plato) jihovýchodně od Plevenu. Nachází se zde množství závrtů a asi 40 jeskyní rozložených do čtyř pater (jeskynních úrovní). Největší je Devetašská jeskyně (Devetaška peštera). Troska mohutné tunelovité jeskyně byla v minulosti využívaná bulharskou armádou. V současnosti je volně přístupná, díky absenci turistického značení však uniká pozornosti. Je zajímavá výskytem letní kolonie letounů (netopýrů).

Nad obcí Krušuna se na svahu Devetašské plošiny nachází mohutná kaskáda tvořená pramennými vápenci (travertiny).

Středohorsko-trácká oblast

Kras se zde vyskytuje zejména ve vápencích triasu a jury (druhohorních). Na jižních svazích pohoří Vitoša (původně národní park, v postkomunistickém období kategorie ochrany snížena na přírodní park) leží cca 15 km dlouhá jeskyně Duchlata, nejdelší jeskyně Bulharska, vytvořená podzemním tokem říčky Strumy. V krasu Střední hory (Sredna gora) je jen málo jeskyní.

Ke Středohorsko-trácké oblasti patří také kras pohoří Strandža na jihovýchodě Bulharska (kras zde zasahuje na turecké území). Na bulharském území zde jsou nevelká škrapová pole, závrtové řady a dosud málo prozkoumané jeskyně v jurských vápencích. Ve Strandži se nacházejí také zajímavé pseudokrasové jevy (např. jeskyně ve vulkanitech).

Rilsko-rodopská oblast

Má velmi členitý reliéf, v němž řeky vytvářejí hluboká údolí. Kras je zde vyvinut v prvohorních mramorech (Pirin, Rodopy) a v druhohorních (triasových) vápencích.

V Pirinu se vyskytuje vysokohorský kras, jehož vývoj byl ovlivněn zaledněním ve starších čtvrtohorách (glaciální kras).

V masivu Černatice v severních Rodopech (jižně od Plovdivu) se vyskytují jedny z nejznámějších skalních mostů v Bulharsku, Čudnite mostove (v českém překladu „Podivuhodné mosty“). Nacházejí se poblíž vesnice Zabardo nedaleko městečka Čepelare (tam je mimochodem možné navštívit Muzeum rodopského krasu). Přestože se jedná o turisticky významnou lokalitu, bez vlastního automobilu je bohužel velmi špatně dostupná (viz též webové stránky časopisu Treking http://www.treking.cz/…/rodopy3.htm).

Množstvím pozoruhodných krasových jevů se vyznačuje území Trigradska východně od Dospatu. Asi nejzajímavější a turisticky hojně navštěvovaná je Trigradská soutěska (Trigradsko ždrelo), chráněná již od roku 1963. Je vytvořena v mramorech, stěny soutěsky jsou místy až 250 metrů vysoké. V soutěsce leží veřejnosti přístupná jeskyně Ďábelské hrdlo (Djavolsko grlo). Jedná se o mohutnou jeskyni vytvořenou propadajícím se vodním tokem. Podle antické legendy tudy sestoupil pěvec Orfeus do podsvětí, odkud se neúspěšně pokusil odvést svoji zemřelou ženu Eurydiku.

Poznámka:

Bulharské (a obecně balkánské) jeskyně se oproti těm středoevropským vyznačují některými odlišnostmi. Vzhledem k o něco teplejšímu podnebí a tím pádem i vyšší stálé teplotě v jeskyních (ta odpovídá průměrné roční teplotě) se ve zdejších jeskyních setkáváme většinou s daleko bohatší krápníkovou výzdobou. V teplejších podmínkách totiž krasové procesy (rozpouštění a naopak srážení uhličitanu vápenatého) probíhají intenzivněji.

Bohužel ochrana jeskyní a jejich zpřístupnění nejsou v Bulharsku na takové úrovni jako u nás. Po zhroucení socialismu byla zrušena státní organizace zastřešující správu veřejnosti přístupných jeskyní v Bulharsku. Jednotlivé jeskyně převzaly obce, různá sdružení apod. Turistický provoz jednotlivých jeskyní nevydělá dostatečné množství finančních prostředků, které by bylo možné investovat do údržby turistických tras. Zařízení sloužící návštěvníkům (např. elektroinstalace) jsou často stará a turistické trasy jsou mnohdy vedeny necitlivým způsobem. Vzhledem k nevyhovujícím zdrojům osvětlení je krápníková výzdoba často porostlá nárosty řas a sinic, které ji poškozují a dodávají krápníkům nepřirozenou zelenou barvu.

Vzhledem k vyšším teplotám v jeskyních se v Bulharsku běžně setkáváme s letními koloniemi letounů (netopýrů a vrápenců) v jeskyních. V českých zemích nacházíme letní kolonie (tedy kolonie samic s mláďaty) na půdách budov, především zámků a kostelů. Jediným místem s letní kolonií letounů v jeskyni u nás je podzemní prostora zvaná Rotunda, navazující na Hranickou propast (jedná se o jedinou známou letní podzemní kolonii netopýra velkého severně od Alp). Existence podzemní letní kolonie v Rotundě je umožněna vlivem teplé minerální vody na mikroklima jeskyně.

Krasová území Bulharska mají ještě jeden pozoruhodný vztah k českým zemím. Díky jazykové blízkosti odcházelo na přelomu 19. a 20. století mnoho Čechů do Bulharska, které se nedlouho před tím osvobodilo od turecké nadvlády. Češi zde nacházeli pracovní příležitosti a zároveň byli nositeli kulturního i ekonomického pokroku. Mimo jiné se podíleli na rozvoji bulharského pivovarnictví. Mezi významné kulturní osobnosti se zařadili také bratři Škorpilové z Vysokého Mýta, kteří jsou považováni za zakladatele bulharské archeologie a také výzkumu krasových oblastí (viz též rubrika Osobnosti).

Literatura a další zdroje:

Přibyl J., Ložek, V., Kučera, B. a kol. (1992): Základy karsologie a speleologie. Praha.

Informace poskytnuté pracovníkem Bulharské akademie věd Petarem Stefanovem.

Hynek Skořepa

5.8.2013, 11:34, 14 obrázků


obrázek 242

Skalní chrám u obce Ivanovo v přírodním parku Rusenski Lom

obrázek 241

Jeskyně Orlova čuka v přírodním parku Rusenski Lom

obrázek 240

Pobřežní kras - skalní brána u obce Tulenovo v severním Bulharsku na černomořském pobřeží

obrázek 239

Jeskyně Devetaška (portál)

obrázek 238

Jeskyně Devetaška (postupné rozrušování stropu)

obrázek 237

Turisticky vyhledávaná jeskyně Saeva dupka (oblast Loveč)

obrázek 236

Řasami porostlé krápníky v jeskyni Saeva dupka

obrázek 235

Krasové planiny Trigradska

obrázek 234

Trigradská soutěska v Rodopech

obrázek 233

Trigradská soutěska v Rodopech

obrázek 232

Trigradská soutěska v Rodopech

obrázek 231

Průlomové údolí (kaňon) řeky Iskar v pohoří Stara planina

obrázek 230

Skalní útvar Čudnite mostove v Rodopech (oblast Asenovgradu)

obrázek 229

Krasový kaňon Jugovské řeky v Rodopech (oblast Asenovgradu)