Projekt Gymnázia Ústí nad Orlicí  Kras a pseudokras ve výuce přírodovědných předmětů středních škol Pardubického kraje 

NovinkyArchivKe staženíFotogalerie  

Kras a pseudokras / Příspěvky / Povrch krasu / Národný park Slovenský raj - pozoruhodné krasové území Slovenska

Národný park Slovenský raj - pozoruhodné krasové území Slovenska

Mezi turisticky nejatraktivnější oblasti Slovenska patří bezesporu Slovenský raj. Vzhledem k jeho snadné dostupnosti z Popradu ho především v létě navštíví velké množství návštěvníků, kteří si sem často „odskočí“ z Vysokých Tater.

Při návštěvě Slovenského ráje je třeba počítat s tím, že ve zdejších roklinách vybavených žebříky se turisté smí z bezpečnostních důvodů pohybovat pouze v jednom směru (zespodu nahoru). Nezapomeňte na vhodnou turistickou obuv, doporučeno je také připojištění na případný zásah horské služby při úrazu (dá se pořídit i přímo při vstupu do některých dolin). Za vstup do vybraných dolin se v létě platí (vybavení turistických chodníků, především žebříky, je třeba udržovat).

Ochrana přírody

Národní park Slovenský raj chrání unikátní horský krasový reliéf, tvořený planinami, hlubokými roklemi a kaňony. Můžeme zde pozorovat řadu dalších krasových forem, včetně závrtů a jeskyní, z nichž nejznámější je Dobšinská ľadová jaskyňa, zapsaná na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Jeskyní a propastí je zde evidováno přes 200.

Pro své přírodní hodnoty byl Slovenský raj vyhlášen v roce 1964 chráněnou krajinnou oblastí (nejstarší na Slovensku), od roku 1988 je národním parkem. Národní park má rozlohu necelých 200 km2 a kolem něj se nachází ještě ochranné pásmo.

V nejpřísněji chráněných částech národního parku (5. stupeň ochrany) je povoleno pohybovat se pouze po značených turistických cestách. Pouze některé cesty jsou určeny také pro cyklisty (mimo vlastní rokliny). Horolezectví je možné provozovat pouze na vyhrazených místech (poze Tomášovský výhľad).

Geologie a geomorfologie

Slovenský raj je součástí geomorfologické jednotky (celku) Spišsko-gemerský kras. Onen úzký pruh vápenců mezi Tisovcem a Spišskou Novou Vsí však pod tímto oficiálním názvem téměř nikdo nezná. Velmi známé jsou však ovšem obě dílčí jednotky, které toto krasové území tvoří – Muránska planina i Slovenský raj. Obě byly díky svým přírodním hodnotám prohlášeny chráněnými krajinnými oblastmi, později se staly dokonce národními parky.

Zdejší hory povstaly z moře. Asi před dvěma sty miliony lety (v triasu, tedy ve druhohorách) tvořila severní okraj praoceánu Tethys soustava mělkých šelfových moří, moří zaplavujících okraj kontinentu. Na jejich dně vznikaly ukládáním vápnitých schránek nejrůznějších organizmů vápence a dolomity (ty se od vápenců liší tím, že obsahují hořčík). Pravděpodobně koncem křídy, v samém závěru druhohor, byly vápence a dolomity během jedné z fází alpínsko-himálajského vrásnění přesunuty ve formě několika příkrovů do dnešní polohy.

Původně rozsáhlé souvislé vápencové plošiny byly tekoucí vodou rozděleny na několik částí, což je ve Slovenském ráji dobře patrné. Izolované zůstaly dnešní krasové planiny Glac či Geravy.

Živá příroda

Téměř 90 % území národního parkun pokrývají lesy, které mají dosud z velké části přírodě blízký charakter. V roklinách jde nejčastěji o tzv. dealpínské bučiny, ve kterých se vlivem specifických mikroklimatických podmínek vyskytují vysokohorské druhy rostlin a živočichů, přesto že leží v nadmořské výšce menší než 1 000 m. Velmi výrazně se zde projevuje tzv. vegetační inverze (horské druhy se vyskytují na stinných dnech roklin, kdežto teplomilné na jejich osluněných horních hranách).

Na skalnatých místech se vyskytují tzv. reliktní bory s modřínem, které jsou pozůstatkem světlých lesů z konce poslední doby ledové. Můžeme v nich najít asi nejkrásnější zdejší rostlinu – koniklec slovenský, který je endemitem slovenských Karpat. Na v minulosti odlesněných místech (polanách) planin Glac či Geravy na jaře kvete po stovkách nápadný šafrán čili krokus.

Historie turistiky

Turisté pronikli do nitra divokého kraje zvaného dříve Stratenská hornatina poměrně pozdě. Název Slovenský raj se objevil poprvé v časopise Krásy Slovenska roku 1921, jeho autorem byl turista Gusto Nedobrý. Již od roku 1870 však lákala turisty tehdy objevená Dobšinská ľadová jaskyňa a dalším cílem prvních návštěvníků byl Občasný prameň nad Stratenou, popsaný roku 1866 slavným slovenským geologem, pozdějším ředitelem vídeňského říšského geologického ústavu Dionýzem Štúrem. Pramen je podivuhodný tím, že díky zvláštnímu systému puklin ve skále z něj voda nějakou dobu prudce prýští a pak zase nějakou dobu neteče.

Vlastní rokliny turistům dlouho odolávaly. Třeba Sokolí dolinou prošli lidé teprve v létě roku 1910. Přímý průchod Závojovým vodopádem umožnila více než 80 m dlouhá soustava žebříků, mostů a stupaček teprve kolem roku 1980.

Dnes je většina roklin hlavních roklin Slovenského ráje přístupných po turistických značených cestách. Některé v minulosti turisticky využívané rokliny však byly v posledních desetiletích uzavřeny z důvodu ochrany přírody (např. Malý Sokol).

Zajímavé lokality:

Dobšinská ľadová jaskyňa – národní přírodní památka. Fluviokrasová jeskyně (tj. jeskyně vytvářená v minulosti podzemním vodním tokem Hnilce), vyplněná v současnosti mohutnou ledovou výzdobou. Ta je podmíněna zvláštním utvářením a mikroklimatem jeskyně. Jeskyně je situována vysoko ve svahu hory Duča (1 141 m) nad údolím řeky Hnilec. Má výhodně položený vchod ve své horní a zároveň severní části a je dostatečně izolovaná vůči povrchu skalním masivem.

Jeskyně patří k tzv. dynamickým ledovým jeskyním, u nichž dochází v zimě k intenzivnímu nasávání studeného vzduchu a tím pádem k výměně vzduchu v jeskyni. V letním období se cirkulace vzduchu v podstatě zastavuje, chladnější těžší vzduch zůstává uvězněn jako v obrovském vaku.

Mocnost ledových akumulací v jeskyni dosahuje místy až 25 m a celkový obsah ledu se odhaduje na 125 000 m3.

Jeskyně je známá od nepaměti. V roce 1870 do ní vstoupil báňský inženýr Eugen Ruffini z nedaleké Dobšiné, o rok později byla zpřístupněna veřejnosti. V roce 1877 byla opatřena elektrickým osvětlením a stala se tak první elektricky osvětlenou jeskyní v Uhersku.

Patří mezi největší ledové jeskyně v Evropě a je jedinečná svojí polohou mimo alpskou oblast. Jeskyně je přístupná pěšky naučnou stezkou z parkoviště od státní silnice Brezno – Rožňava.

Havrania skala – významný vyhlídkový vrchol (1 154 m) v jižní části Slovenského ráje, nejsnáze dostupný ze Stratené. Ve skalnatých svazích se zde nachází několik menších jeskyní. Naučná stezka („náučný chodník“).

Kláštorisko – turistické centrum (jediná možnost ubytování uvnitř Slovenského ráje, turistická chata s ubytovacími chatkami).

V roce 1241 se zde prý ukrývali obyvatelé spišských obcí při nájezdu Tatarů (což však není historicky doloženo). V písemných pramenech bylo místo nazýváno Lapis Refugii (“skála útočiště“). V roce 1305 zde byl vybudován kartuziánský klášter, jehož zbytky se zachovaly dodnes.

Od roku 2010 je zde budován Symbolický cintorín (hřbitov) obětem Slovenského ráje.

Prielom Hornádu – přibližně 16 km dlouhý úsek na horním toku Hornádu nad Spišskou Novou Vsí. Řeka zde vytvořila hluboké kaňonovité údolí, kterým je možné procházet pěšinou zajištěnou řetězy a stupačkami. Skalní stěny nad Hornádem jsou místy až 150 metrů vysoké.

Po celé svojí délce je průlomové údolí Hornádu průchodné až od roku 1974, kdy byla ukončena výstavba „chodníka Horskej služby“.

Úsek Hornádu ve Slovenském ráji je typickým průlomovým údolím. Řeka se zde zahloubila do odolných vápenců a dolomitů. V geologické minulosti totiž protékala údolím vytvořeném v nadložních měkčích třetihorních usazeninách (tzv. centrálně karpatský paleogén). Když při svém zahlubování narazila na tvrdé vápencové podloží, neměla kam uhnout, proto se začala zařezávat do vápenců, kterým by se za jiných podmínek raději vyhnula.

Nadložní usazeniny starších třetihor (paleogénu) byly později na většině míst odneseny (zachovaly se např. na Tomášovském výhľadu).

Suchá Belá – patrně nejnavštěvovanější roklina Slovenského ráje, dobře dostupná od autokempu Podlesok u Hrabušic.

Vyskytuje se zde několik vodopádů, např. Misový či Okienkový.

Veľký Sokol – nejmohutnější a nejdivočejší roklina (tiesňava) Slovenského ráje, kterou tvoří až 300 m vysoké skalní srázy. První úplný průchod tiesňavou se uskutečnil až v roce 1898. V zimě při větším množství sněhu a ledu může být průchod roklinou nebezpečný a vyžaduje horolezecké vybavení. Mohou zde také padat menší laviny. Padající lavina zde 31. 3. 2013 zachytila českou turistku a vyvolala záchrannou akci Horské služby (první akci zachraňující člověka po pádu laviny v historii Slovenského ráje). Naštěstí se jednalo o drama s dobrým koncem.

Literatura a další zdroje:

Kučera, B., Hromas, J., Skřivánek, F. (1981): Jeskyně a propasti v Českosloven­sku. Praha.

Skořepa, H. (2008): Československo – má láska. Boskovice.

Slovenský raj. Turistická mapa 1 : 25 000 + textová část. Harmanec (1. vydání, 2000).

http://www.sopsr.sk/slovenskyrajweb (oficiální stránky slovenské státní ochrany přírody)

Hynek Skořepa

16.4.2013, 11:05, 12 obrázků


obrázek 177

Vyhlídka Tomášovský výhľad

obrázek 175

Zbytky kláštera na Kláštorisku

obrázek 174

Symbolický cintorín na Kláštorisku

obrázek 173

Roklina Piecky

obrázek 172

Závojový vodopád v Sokolí dolině v březnu 2013

obrázek 171

Prielom Hornádu

obrázek 170

Roklina Vel. Kysel

obrázek 169

Reliktní bor nad roklinou Vel. Sokol

obrázek 168

Kyčelnice žláznatá, typická pro karpatské bučiny

obrázek 167

Na jaře zdobí louky Slovenského ráje tisíce šafránů

obrázek 166

Krasová planina Geravy

obrázek 165

Koniklec slovenský, endemická rostlina slovenských Karpat