Projekt Gymnázia Ústí nad Orlicí  Kras a pseudokras ve výuce přírodovědných předmětů středních škol Pardubického kraje 

NovinkyArchivKe staženíFotogalerie  

Kras a pseudokras / Příspěvky / Osobnosti výzkumu / Vladimír Panoš a jeho životní pouť

Vladimír Panoš a jeho životní pouť

Vladimír Panoš (1922–2002) – geograf, krasový badatel a speleolog. Když v roce 1940 dokončil gymnázium, české vysoké školy byly zavřeny. Přes Švýcarsko a severní Afriku odešel do Anglie, kde vstoupil do služeb Britského královského letectva. Po návratu domů přes nepřízeň komunistického režimu vystudoval geografii a nakonec zakotvil v brněnském Geografickém ústavu ČSAV (Československé akademie věd). Působil také jako pedagog na olomoucké univerzitě a velkou část života spojil s Javoříčským krasem. Zasloužil se o objev dalších prostor navazujících na Javoříčské jeskyně – jeskyní Míru – a jejich zpřístupnění veřejnosti. Přitom byl objeven též kolektor (zvodnělá vrstva) krasové podzemní vody, využívané dnes jako důležitý zdroj pitné vody. Možnosti využití krasových vod k zásobování obyvatel nezávadnou pitnou vodou řešil také na Kubě. Vladimír Panoš byl jedním z organizátorů 6. mezinárodního speleologického kongresu, který se uskutečnil v roce 1973 v Olomouci a v Liptovském Mikuláši. Exkurze a odborné semináře se v rámci tohoto jediného speleologického kongresu v dějinách bývalého Československa uskutečnily ve všech významných krasových oblastech tehdejší republiky. Vladimír Panoš se pak po zásluze stal viceprezidentem Mezinárodní speleologické unie, kterou v roce 1965 sám pomáhal zakládat. V roce 1979 se stal zakládajícím předsedou České speleologické společnosti. Kromě řady odborných prací byl autorem výkladového slovníku karsologické a speleologické terminologie.

Profesor ústeckého gymnázia Petr Falta vzpomíná na Vladimíra Panoše, který byl jeho vysokoškolským učitelem:

Pan docent měl naši skupinu aprobace TV – Z, která byla spojená se skupinou M – Z na předmět Hydrologie. Jeho přístup k výuce a k nám byl od počátku velmi svérázný a nám studentům velmi vyhovoval. Na počátku je však nutno říci, že jeho přednášky byly velmi zajímavé a odborně na výši. Svoje přednášky prokládal osobními zkušenostmi a příklady. Několik let byl v týmu, který dělal průzkum podzemních vod na Kubě. Až později jsme se dozvěděli, že tam byl odsunut za trest, aby nemohl učit. Také o jeho působení u britského letectva za 2. světové války jsme neměli tušení. Nám samozřejmě vyhovovaly i jiné věci, které v té době, kdy jsem studoval, nebyly úplně obvyklé. Například nekontroloval prezenční listinu, která byla povinná, ale my jsme se dovtípili, že ji nekontroluje. Nepotřeboval to dělat, stejně měl vždy plnou učebnu.

Dále nezačínal nikdy úplně přesně, tím pádem opozdilci měli šanci stihnout začátek. Také přestávky nezanedbával – byl totiž silný kuřák, takže maximálně po 30 minutách dělával přestávku. I jeho vizáž byla originální. Měl dlouhé šedé vousy a mírně pomačkaný zevnějšek. Protože nás předmět docela bavil, rozhodli jsme se s kamarádem udělat zkoušku z hydrologie v předtermínu. Mnoho času jsme na to neměli a podle toho to vypadalo. Nakonec jsme uspěli. Než nám však zapsal zkoušku, zeptal se nás, co děláme za sport a jaké v něm máme úspěchy. Nakonec nás propustil se slovy, že pozítří jsou Vánoce, a že až budeme hydrologii potřebovat, tak se látku stejně budeme muset doučit.

Můj profesní život formovalo mnoho učitelů, ale těch, kteří mi utkvěli v paměti zase tak mnoho není. Pan docent je jedním z nich.

Zbývá dodat, že v létě 2013 se uskuteční tentokrát již 16. speleologický kongres, který se bude opět odehrávat na území naší republiky, tentokrát v Brně. Jeho součástí budou samozřejmě i odborné exkurze směřující hlavně do Moravského krasu.

Hynek Skořepa

8.11.2012, 13:28